Studio 27 "zaostřeno na duši" je filmařský a žurnalistický tým složený z lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Vytváříme díla, jež mají přispět k informovanosti – více se od nás dozvíte nejen o duševních onemocněních a životě s nimi, ale i o celé široce pojímané oblasti duševního zdraví.
Břéťa
se pustil do recenze podnětné knihy Za zdmi, která minulý týden
vyšla ve Fokusu Praha. Dočtete se v ní o zkušenostech z
deinstitucionalizace psychiatrické péče (péče o duševní
zdraví) v evropských příkladech dobré praxe (ed. Lorenzo
Toresini a Roberto Mezzina) a je k mání ve Fokusu Praha.
Připravili jsme cyklus sedmi krátkých videí, na kterých rozmlouvá náš reportér Břetislav Košťál s jungiánským psychoterapeutem Pjérem la Šé'zem. První díl nese název "Pryč z města". Přestože jsme rozhovor natáčeli již před rokem a půl, neztratil nic na své aktuálnosti.
A viděli jste naše nedávné video o šachovém velmistru Davidu Navarovi? Nenechte si ujít poutavé vyprávění nejen o jeho životní zálibě a duševním zdraví.
Poprvé putuje první místo ceny SozialMarie do České republiky! Jsme hrdí, že je to právě naše Studio 27 "zaostřeno na duši", které ji letos získalo! Děkujeme všem, kteří nám pomohli projekt vytvořit a realizovat!
Zejména děkujeme Fokusu Praha za skvělé zázemí a podporu našeho tvůrčího týmu!
Dva členové Studia
27 „zaostřeno na duši“ Břetislav Košťál a Eliška Marie
Košťálová se v úterý 25. dubna sešli ve Fokusu Tábor se
zájemci z řad klientů i pracovníků. Představili nejen činnost
Studia 27 a ukázky z uspořádaných besed, ale povídali si i o
vlastních zkušenostech s nemocí. V diskuzi zazněly také úvahy
tom, jak se svět člověka po propuknutí nemoci od základů mění
a přeskládává, jak jej zkušenosti formují a nutí přehodnotit
dosavadní přístup k životu. Sdíleli také poznatky o tom, co
pomáhá lidem s duševními obtížemi k lepšímu porozumění svým
problémům a tím i k možnosti plnějšího prožívání života.
Děkujeme Fokusu Tábor za skvělou organizaci, příjemné prostředí
i vlídné přijetí. Doufáme, že to nebyla naše poslední
návštěva v tomto krásném historickém městě.
středa 15. března 2017
Zveřejňujeme rozhovor s terapeutem a člověkem s vlastní zkušeností s psychiatrickou diagnózou Willem Hallem. Mluví zde o šílenství jako rizikovém stavu vědomí, které může člověka zahltit. Najít cestu ven musí každý sám, pomoci mu může psychiatrický systém. Ten ale často selhává. Will Hall mluví o důležitosti psychoterapie a alternativních přístupů. Poslechnout psychiatra na slovo může být pro člověka větším problémem, než dostat se z přehlcení nemocné mysli.
Pro všechny, které zajímá problematika duševních nemocí a medikace, jsme publikovali pražskou přednášku Willa Halla a ve druhém spotu i diskuzi k této přednášce.
Pokud vás zajímají naše besedy, můžete se podívat na některé kompletní záznamy:
Na jedné z našich posledních projektových besed jsme uvítali moderátorku Lejlu Abbasovou. Řeč byla o tom, jaká média mají v českém prostoru výsadní postavení a jaký je život veřejně známého člověka. Zajímalo nás, jestli má někdejší moderátorka reality show Big brother šanci žít mimo světlo reflektorů a jakým způsobem vlastně rozlišuje mezi svým osobním a mediálním obrazem. Není to jednoduché. O to víc nás Lejla Abbasová příjemně překvapila svou otevřeností ohledně tématu duševního zdraví, když mluvila o své terapii u psycholožky. Později jsme toto téma více probrali v reportáži z Muzea hudby. Naši novinářskou práci hodnotila mimo kameru vysoko, pro nás bylo největší výzvou přizpůsobit se jejímu tempu uvažování, které je místy až zběsilé a velmi inspirativní, jak se můžete sami přesvědčit...
Pro ty z vás, kdo jste nemohli přijít na všechny naše besedy, zveřejňujeme odkazy na pdf soubory s jejich přepisy. Pokud vás texty zaujmou, budeme rádi, když budete odkazy šířit dále a přidáte i odkaz na náš youtube kanál, kde už najdete kromě ukázek z besed a různých reportáží i některé celé záznamy:
Uplynulo 12 měsíců
a 12 dní od naší první besedy s filosofem Miroslavem
Petříčkem, když jsme se sešli 8. Června 2016 opět v kavárně
Liberál při příležitosti výroční besedy Studia 27. Asi 40
diváků, kteří s námi přišli zavzpomínat na minulé a
zasnít se o budoucím, mělo možnost shlédnout sestřih toho
nejlepšího z našich besed. Při přípravě této části
programu jsme často stáli před nutností krátit jednotlivé
příspěvky tak, aby oficiální část večera nebyla moc dlouhá a
zároveň byl výběr reprezentativní. Soudě podle ohlasů se nám
to podařilo a vy se o tom můžete přesvědčit na videu.
Vedle
promítání ukázek z besed na plátno vedl moderátor večera
Michal Kašpar krátké rozhovory s těmi, kteří se na práci
ve Studiu 27 přímo podíleli. Poprvé se tak před kamerou objevily
například i naše finanční manažerka Zuzana Namyslovová nebo
Eva Čižinská, která s námi dlouho úzce spolupracuje na PR.
„Výroční beseda byla moderátorská výzva“, říká Michal
Kašpar a pokračuje: „týden příprav, hledání červené nitě
chystaného programu, pak dva dny trémy vyústily v mé oblíbené
improvizace, s hosty a kolegy.“ Původně měl být večer postaven
na přítomnosti hostů našich deseti besed, ale nakonec přišlo
přece jen více omluvenek. I proto jsme s velkou radostí ještě
jednou přivítali Jana Pfeiffera a Pavla Nováka, kteří si našli
na výroční besedu čas a zdrželi se i po skončení oficiální
části. Svým vystoupením nás potěšil a rozesmál také majitel
kavárny Liberál Jakub Štorek, i podle jeho názoru je náš
projekt úspěšný, a to i obchodně.
Vážení příznivci, průběžně přidáváme nová videa na náš youtube kanál na adrese https://www.youtube.com/channel/UCKuZvJVCMvRDYgdoTjfDjTw (odkaz je umístěn i v pravém sloupci zde na stránkách). Najdete zde ukázky z besed, některé kompletní záznamy z besed, reportáže, rozhovory, přednášky. Budeme rádi, když se stanete stálými odběrateli našeho kanálu.
Nedávno jsme se byli zeptat hosta jedné z našich besed, Táni Fischerové na pár otázek o duševním zdraví. Poslechněte si, jak relaxuje, když je ve stresu a další zajímavé postřehy z rozhovoru.
Zároveň je hotov přepis celé besedy s Táňou Fischerovou, kterou jsme uspořádali minulý rok v Městské knihovně. Najdete jej na adrese: http://1drv.ms/1Th77BI
Ve čtvrtek 11. února členka Studia 27 Kateřina Málková přednášela o činnosti studia v chomutovském klubu Esprit. Hlavním tématem byly svépomocné techniky osobní i týmové. Kateřina představila Studio 27 jako svým způsobem svépomocnou skupinu. Pro jeho členy je totiž Studio 27 smysluplným a nestigmatizujícím zaměstnáním, které je motivuje snažit se rychleji překonat jakékoli krize. Navíc je i podpůrným plnohodnotným kolektivem, dobrou partou, kde se nikdo nemusí stydět za svoji nemoc a skrývat ji například před šéfem, protože i sám šéf má zkušenost s duševním onemocněním. Na poradách Studia 27 je díky tomu vždy legrace, protože se v tomto kolektivu každý cítí uvolněně a otevřeně. Jediným problémem studia jsou občasné krize jeho členů, ale naštěstí zatím nenastaly u všech zároveň, takže stále zbývalo dost lidí v týmu, kteří mohli člena v krizi zastoupit. Velkou oporou se v tomto stala i pravidelná supervize. Bohužel se v den přednášky nemohlo kvůli nemoci zúčastnit mnoho klientů Espritu, ale alespoň předsedkyně spolku Vladislava Prollová projevila zájem o mediální výstupy studia, které by ráda promítala na terapeutických setkáních klientů.
Při nedávné návštěvě Willa Halla v Praze jsme měli příležitost zeptat se jej na pár otázek. Jeho odpovědi byly prozatím srozumitelné pouze divákům znalým angličtiny, ale máme dobrou zprávu. Díky obětavé práci našich kolegů se podařilo rozhovor přeložit do češtiny a otitulkovaný jej již můžete shlédnout na našem kanále youtube anebo přímo na odkaze:
Další části workshopu budou následovat. Také se můžete těšit na reportáže s hosty našich besed (například s Pavlem Novákem, Pjérem la Šé'zem i Táňou Fischerovou), které průběžně zpracováváme. Další beseda se již chystá na středu 24. února opět v kavárně Liberál v 19 hodin. Hostem bude Jan Pfeiffer a hovořit se bude o reformě psychiatrické péče.
Děkujeme za přízeň a pokud chcete mít možnost všechny naše novinky ihned shlédnout, staňte se odběrateli našeho youtube kanálu.
Všichni, kdo se zajímáte o probíhající reformu psychiatrické péče, ale i všichni, kdo jste o ní ještě neslyšeli a stejně jako my máte pocit, že v oblasti psychiatrie jsou změny systému nezbytně třeba, jste srdečně vítáni na naší další besedě. Tentokrát bude hostem odborník na systémy psychiatrické péče Jan Pfeiffer, jeden ze zakladatelů organizace Fokus. Již tradičně se beseda uskuteční v kavárně Liberál, ve středu 24. února 2016 v 19 hodin. Vstup je opět volný.
Podívejte se na ukázky z našich předcházejících besed na našem kanále youtube na adrese:
V minulém roce jsme pořádali besedu s herečkou, spisovatelkou, moderátorkou i političkou Táňou Fischerovou. Povídali jsme si o sounáležitosti, o vztahu k rodičům i o jejím synovi s postižením. Dotkli jsme se také tématu duševně nemocných a lidí s jakýmkoliv typem postižení v dnešní společnosti.
"Slabí nás vracejí sami k sobě a dělají náš svět lidštější," uvedla při besedě Táňa Fischerová, která se angažuje také v mnoha nadacích a občanských sdruženích. "Svět každého z nás je uzavřený. Nikdo o sobě neřekne všechno a vy nikdy nevíte, co ten člověk cítí a co si myslí. My jsme takové křehké dušičky."
Ukázku z besedy najdete na našem kanále youtube nebo přímo na adrese:
V minulém roce jsme uspořádali besedu s hostem, jehož snahy se aktivně točí kolem reformy psychiatrické péče. Protože beseda byla zároveň u příležitosti 25. výročí od založení Fokusu, ptali jsme se i na historii Fokusu a vůbec snah o alternativní cestu v péči o lidi s duševním onemocněním. Přepis besedy najdete na následující adrese:
Příští týden budeme s Pavlem Novákem hovořit znovu, tentokrát při natáčení reportáže. A budeme se jej ptát i na posun v reformě a další témata. Ukázku z natáčení i výslednou besedu pak najdete též na našem kanálu youtube, odkazy na videa šíříme i prostřednictvím našich stránek studio27zaostreno.blogspot.cz a na sociálních sítích.
Vždycky to vypadá
jako omyl. Pokud lidé trpící těžkou duševní chorobou nekončí
doživotně zavřeni v ústavech a naopak se zajímají o své
okolí a pomáhají druhým, bývá to podezřelé. Jak říkal na
svém dvoudenním semináři v Praze americký psychoterapeut Will
Hall, zřejmě to byl blud ošetřujícího psychiatra, když mu
přiklepl diagnózu schizofrenie.
Už od dob svého dětství zažíval Will změněné stavy vědomí.
Promlouvaly k němu agresivní hlasy, ztišil se, uzavřel do sebe a
cítil velký strach. Jindy se mu zase na stropě dětského pokoje
promítaly kreslené pohádky. Když ho jakási síla přibila ve
škole k zemi, přestal důvěřovat lidem kolem sebe a stal se
paranoidním. Oba rodiče prodělali v životě trauma, a tak panoval
v rodině emocionální chaos. Jeho otec, veterán z korejské války,
byl velmi náladový. Will musel sledovat nejmenší projevy jeho
řeči těla, aby zjistil, jestli je bezpečné se k němu přiblížit.
V takové ostražitosti spatřuje psychiatrie obvykle příznaky
paranoie. Dnes tento úspěšný terapeut říká: „Ani jeden z
příznaků, které byly důvodem pro diagnostikování schizofrenie,
u mě nevymizel. Co se změnilo, je můj vztah k těmto změněným
stavům vědomí.“
Will dospěl do
stavu, kdy opouštěl svůj pokoj výhradně oknem, aby se nevědělo,
jestli je doma. Potuloval se po San Francisku a snažil se vyhnout
všudypřítomným pohledům kolemjdoucích, kteří k němu vysílali
vzkazy. Bál se démona, který se mohl skrýt i v nevinné
pohlednici nebo v telefonním hovoru. Šel po mostě Golden Gate a do
krve si rozedřel ruku o železný řetěz, který jej lemuje. Suchý
kvítek, který tam nejspíš někdo zanechal na památku zemřelého,
jej nakonec odvrátil od skoku. Obrátil se na svého terapeuta a ten
mu doporučil nemocnici. Na klinice se za ním zaklaply dveře a
přestože nejevil známky odporu, spoutali ho a převezli na
psychiatrické oddělení. Tam zůstal uvězněn s více než
šedesáti lidmi v jedné místnosti. Celou noc sem přiváželi
další a další, kteří byli vystrašení a křičeli. Podle Willa
to bylo nejméně vhodné místo, kde se ve svém stavu mohl
ocitnout. V systému takové péče strávil rok a tato traumatická
zkušenost ho zatížila více než samotné projevy nemoci.
Vzhledem k tomu, co
zažil, cítí Will ve své práci s lidmi jejich potřeby, dané
třeba jen takovou maličkostí, jako je osobní prostor. Člověk,
který je mlčenlivý a není ve své kůži, nepotřebuje nálepku
diagnózy a šikanu povelů s ní spojenou. Naopak, aby něco sám
řekl, potřebuje od odborníka především trpělivost a tichou
podporu. Měli jsme příležitost si výhody tohoto Willova přístupu
prohlédnout v divadelní improvizaci na semináři v Praze.
O návštěvu Willa
Halla v České republice stáli především sami „přeživší“
uživatelé psychiatrické péče. Už nějaký čas mezi nimi koluje
jeho „Průvodce bezpečným vysazováním psychiatrických léků“,
který byl do češtiny přeložen díky organizaci VIDA. Od začátku
panovalo kolem celé akce nadšení. Jiří Bryan, Ctibor Lacina nebo
Jozef Krchňavý, všichni aktivní na poli vzdělávání a osvěty,
toužili po tom se s Willem Hallem osobně setkat na workshopu.
Nakonec bylo možné tuto akci uspořádat také díky tomu, že se
k ní vstřícně postavila celorepubliková organizace Fokus
v čele s Pavlem Novákem. Fokus uhradil náklady spojené
s pražským víkendovým workshopem, předcházela mu páteční
přednáška v Brně, na kterou byly získány prostředky tzv.
crowdfundingem na internetu.
Pracovníci Studia
27 se o vystoupení Willa Halla živě zajímali a považovali za
samozřejmost, že seminář natočí. Na úvod si můžete
prohlédnout rozhovor s Willem Hallem, který vedl Ctibor Lacina
– brzy k němu budou dispozici české titulky. Ke shlédnutí
na youtube je také již několik částí záznamu celého semináře
s tlumočníkem Filipem Žitníkem.
Jedna členka našeho týmu se díky zhoršení schizofrenního stavu ocitla na pár dní na lůžku v Centru krizové intervence. Občas, když zrovna tlumena léky nespí, zapisuje své dojmy. Tady je jeden z nich:
Bez uzdy běží myšlenky, toulají se nepěkným okolím. Neposlouchají mé tiché volání "už dost!". Běží chvíli dovnitř, chvíli ven. Leká mne jejich prázdno. Přehlcenost i absence. Nevím, co říct, když odchází, nevím, jestli je vítat, když se s rozverným smíchem derou zpět a párají mé lebeční švy, aby se podívaly, jestli našly tu správnou hlavu. Někdy se minou a to pak zející díra pohltí celý vesmír. Sžírá mne, je příliš obrovský, a tak musím růst, abych mu udělala místo. Rostu zevnitř, vyhazuju nepotřebné harampádí. Nejvíc mi zavazí nervové synapse. Jsou první na řadě, když před očními důlky zatroubí stěhováci. Odvážejí, zcela dobrovolně, tunu nepotřebných plačících vzpomínek. Nikomu by nebylo lehko, když ví, že se jej chcete nadobro zbavit. Protože je nahraditelný. Ale čím? Useknutými hlavami mých dětí a mrtvolně bledou vlastní tváří? Které vzpomínky jsou ty pravé? To už se nikdy nedozvím.
Eliška Marie Pražáková (dřívějším jménem Jindřiška Vlčková)
